Dientzenhofer Kryštof

Představitel vrcholného baroka v českých zemích, otec Kiliána Ignáce Dientzenhofera

Kryštofovi Dientzenhoferovi bývá připisována skupina staveb dynamického baroka, ke kterým patří kaple Zjevení Páně ve Smiřicích, kostel svatého Mikuláše v Praze na Malé Straně, kostel svaté Markéty v břevnovském klášteře a kostel svaté Kláry v Chebu, barokní areál Skalka v Mníšku pod Brdy.

Podílel se na mnoha dalších stavbách v Čechách, zejména pak jako stálý stavitel či architekt břevnovsko-broumovského klášterního panství. Jeho synem byl slavný barokní architekt a stavitel Kilián Ignác Dientzenhofer.

Život

Kryštof Dientzenhofer pocházel z početného rodu bavorských zedníků a stavitelů doloženého už zhruba od počátku 17. století. Na sklonku století hned několik stavitelů z tohoto rodu významně přesáhlo status regionálních tvůrců a zásadně zasáhlo do podoby architektury ve střední Evropě. Nešlo přitom o izolované výkony jednotlivých osobností.

Rodovým sídlem byl statek Dientzenhof (Dintzenhof) nedaleko osady Lippertskirchen ve farnosti Au v alpském podhůří. Jednotliví členové rodu se stěhovali na další místa, z nichž je pro příběh barokní architektury nejdůležitější samota na Guggenbergu, kam přesídlil otec následující významné generace, Georg Dientzenhofer. Z jeho devíti dětí se stavitelství věnovali všichni synové, kteří se dožili dospělého věku. Ve druhém manželství to byli Georg (nar. 1643) a Wolfgang (1639), ze třetího manželství pocházeli synové Kryštof (narozen 1655), Leonard (1660) a Johann (1663).

Není známo, kde se bratři vyučili řemeslu. Lze ale předpokládat, že v rámci povinné tovaryšské cesty strávili určitý čas v Pasově, kde se v 70. letech stavěla výpravná katedrála pod vedením pražského architekta Carla Luraga. Od 70. let 17. století je již možné sledovat osudy a učednická léta bratří Dientzenhoferů v Praze, odkud postupně odcházeli za prací dále.

V rodinném prostředí začínala také kariéra Kryštofa Dientzenhofera. Klíčová byla spolupráce s bratrem Georgem na klášteru ve Waldsassenu, kde zprvu působil jako polír a po bratrově smrti již stavbu vedl. Prostředí zdejšího kláštera bylo pro počátky Kryštofovy tvorby velice důležité. Kromě bratra Georga patřil mezi první významné zaměstnavatele stavitel Abraham Leuthner, který původně vedl práce ve Waldsassen. Od roku 1685 pro něj již Kryštof prováděl práce na rozsáhlém areálu zámku v Ostrově nad Ohří. V té době se už ale Kryštof Dientzenhofer začínal osamostatňovat.

Roku 1685 se oženil s Annou, vdovou po staviteli Janovi Jiřím Aichbauerovi, s níž vyženil dům nedaleko Nostického paláce na Malé Straně. O městské právo požádal v listopadu 1686 a roku 1687 jej i získal. Ve stejném roce mistrovské zkoušky a vstoupil do malostranského cechu. Od této doby vystupuje jako samostatný stavitel spojující roli architekta a podnikatele.

Jednou z jeho prvních významných staveb, kterou Kryštof prováděl jako samostatný mistr, byl poutní areál v Chlumu sv. Máří v západních Čechách. Na jaře 1689 požádal dopisem napsaným v Chebu opata tepelského kláštera Raimunda Wilferta o svěření stavby tepelského kláštera. Konvent v Teplé byl budován podle Dientzenhoferových plánů až do roku 1699. V této, ale i pozdější době Kryštof Dientzenhofer vystupoval jako stavitel realizující návrhy jiných architektů.

Další úkoly již zavedly Kryštofa blíže Praze, kde bydlel a měl rozrůstající se rodinu, a kde budoval svůj stavební podnik. Věnoval se stavbám sakrálních objektů, paláců, přestavbám měšťanských domů apod. Přijímal i kvantitativní stavební zakázky, jaké představovaly práce na opevněních (Cheb). Silnou podnikatelskou aktivitu Kryštofa Dientzenhofera dokládá i dlouhodobý pronájem malostranské cihelny.

U stavby kostela sv. Mikuláše na Malé Straně je Kryštof zmiňován v roce 1704. V polovině roku 1709 vstupuje Kryštof Dientzenhofer do služeb náročného stavebníka, broumovsko-břevnovského opata Othmara Daniela Zinkeho a vystřídal dosavadního architekta výstavby benediktinského kláštera a kostela sv. Markéty v Břevnově Pavla Ignáce Bayera. Těsně po nástupu Kryštofa dochází ke změně projektu kostelní stavby podle jeho návrhu. Na sklonku roku 1715 se vrátil do Prahy z tovaryšského vandru syn Kilián Ignác Dientzenhofer a počátkem roku 1716 se aktivně zapojil do práce v břevnovském klášteře společně se svým otcem.

Již roku 1710 byl Kryštof Dientzenhofer jmenován stálým architektem břevnovsko-broumovského benediktinského kláštera a prováděl stavby nejenom v Praze, ale i v Broumově a na rozsáhlém klášterním panství. Protože ze smlouvy, kterou Kryštof s Othmarem Zinkem uzavřel, vyplývalo, že bude projektovat a dohlížet na všechny stavby břevnovsko-broumovských benediktinů, začal mimo jiné projektovat i venkovské kostely na Broumovsku. Jedná se o kostely ve Vernéřovicích, Ruprechticích a Otovicích (dokončen až po Kryštofově smrti synem Kiliánem Ignácem). Koncem roku 1710 pracoval Kryštof Dientzenhofer i pro další benediktinské kláštery.

Počínaje rokem 1711 pracoval s přestávkami v hradčanské Loretě, vč. hlavního průčelí celého areálu dle smlouvy s knížetem Filipem Lobkowiczem z roku 1721. Práce zde dokončil až syn Kilián Ignác.

Kryštof Dientzenhofer umírá 20. června 1722 v Praze.

DÍLO

Praha

Hradčany, Loreta
Hradčany, Šternberský palác (Národní galerie) – pravděpodobně podle návrhu Giovanniho Battisty Alliprandiho
Malá Strana, dům „U bílé kuželky“ (čp. 66)
Břevnovský klášter
Hradčany, býv. klášter voršilek u kostela sv. Jana Nepomuckého
Malá Strana, dům „Weisbírovský“ (čp. 13)
Hradčany, Rožmberský dům (čp. 63)
Malá Strana, Kaiserštejnský palác
Malá Strana, Vrtbovský palác
Hradčany, kostel sv. Jana Nepomuckého
Nové Město, Spálená, kostel Nejsvětější Trojice
Břevnovský klášter, bazilika sv. Markéty
Malá Strana, chrám sv. Mikuláše – západní průčelí a část lodi 

Stavby mimo Prahu

Klášter Teplá – úpravy a stavba špitální kaple Nejsvětější Trojice (1692-1699)
Úterý, chrám Narození svatého Jana Křtitele (1965-1698)
Chlum svaté Máří, kostel křižovníků (1690-1701)
Skalka u Mníšku pod Brdy, kaple svaté Máří Magdaleny (1692-1693)
Cheb, Pevnostní stavby (1698-1701)
Smiřice, zámecká kaple Zjevení Páně (1699-1711)
Obořiště, klášterní kostel paulánů (1702-1711)
Cheb, kostel svaté Kláry (1703-1711)
Nová Paka, paulánský kostel P. Marie (1709-1724) 
Vernéřovice u Náchoda, kostel sv. Michala (1719-1721) 
Ruprechtice u Náchoda, kostel sv. Jakuba (1720-1723) 

Zdroje

HORYNA MOJMÍR, KUČERA JAROSLAV: Dientzenhoferové Praha 1998
 
MACEK P., BIEGEL R., BACHTÍK J.: Barokní architektura v Čechách, Praha 2015

Odkazy