Santini-Aichel Jan Blažej

Český architekt italského původu, který se proslavil stylem nazývaným barokní gotika

Narodil se 3. února 1677, na den sv. Blažeje jako nejstarší syn do vážené rodiny pražského kameníka Santini-Aichela a druhého dne byl pokřtěn v chrámu sv. Víta jako Jan Blažej Aichl. Narodil se s tělesnou vadou – byl na část těla ochrnutý a chromý, což mu bránilo úspěšně pokračovat v otcově kariéře a převzít po něm kamenickou dílnu. Kamenictví se přesto vyučil (stejně jako bratr František), ale studoval také malířství, pravděpodobně u Kristiána Schrödera.

Po vyučení se okolo roku 1696 vydal sbírat zkušenosti obvyklou vandrovní cestou. Do roku 1699 prošel Rakousko a v Itálii dorazil až do Říma, kde měl možnost se seznámit s díly ticinského, v Římě působícího Francesca Borrominiho, radikálního architekta považovaného římskými konzervativními současníky za „blázna“. V Itálii pravděpodobně získal kvalifikaci architekta a také přebral do svého jména otcovo jméno Santini, stejně tak učinil i bratr František.

ŽIVOT

V roce 1700 už Santini samostatně realizoval stavby, projektoval a měl z těchto činností příjmy. V té době není doloženo, že byl členem některého ze stavitelských cechů a vlastnil stavební firmu. Byl pouze projektantem, dohlížejícím na provádění vlastních staveb. V činnosti navazoval na architekta J. B. Matheye, po jehož smrti některé projekty přebral a dokončil, přebral i Matheyův okruh stavebníků a částečně navázal i na jeho styl. Jeho prvním významnějším stavebníkem byl zbraslavský cisterciácký opat Wolfgang II. Lochner, který jej neváhal doporučit dalším opatům.

Začátkem roku 1703 úspěšně nahrazuje zkušeného architekta Pavla Ignáce Bayera při přestavbě klášterního kostela Nanebevzetí Panny Marie a svatého Jana Křtitele v Sedlci u Kutné Hory. Téhož roku začíná pracovat na dostavbě kostela Panny Marie Božské Prozřetelnosti pro pražské malostranské theatiny, kde zdařile navázal na projekty Guarino Guariniho a Jana Batisty Matheye. V roce 1704 se podílí na přestavbě kapitulního děkanství na Pražském hradě. Již příštího roku dokončuje přestavbu, dnes sice již nezachovaného, staroměstského paláce pro Jana Rudolfa hraběte z Lissau, který se též zasloužil o mnohá doporučení jeho práce. To vše dokládá, že již od začátku svého působení Santini pracuje pro významnou klientelu, získává velké, náročné zakázky a u zákazníků je velmi uznávaný, vážený a obdivovaný. Santinimu se dařilo a v roce 1705 koupil Valkounský dům (čp. 211) v Nerudově ulici za 3000 zlatých v hotovosti. O dva roky později koupil i sousední dům U zlaté číše (čp. 212) a oba domy spojil.

Po Schröderově smrti si Santini roku 1707 vzal za ženu jeho dceru Veroniku Alžbětu. S Veronikou měl čtyři děti, ale všichni tři synové – Jan Norbert Lukáš (* 1707), Josef Rudolf Felix Řehoř (* 1708) a František Ignác (* 1710) – zemřeli na souchotiny ještě jako děti a zbyla jen dcera Anna Veronika (* 1713).

Když v roce 1720 manželka Veronika umřela, oženil se s jihočeskou šlechtičnou Antonií Ignatií Chřepickou z Modliškovic, čímž si zajistil nejen úzké rodinné vazby na českou nižší šlechtu, ale prostřednictvím vlivných švagrů i na vyšší církevní hodnostáře. S ní měl v roce 1721 dceru Janu Ludmilu a v roce své smrti syna Jana Ignáce Rocha. Kmotry všech Santiniho dětí se stali Santiniho mecenáši z řad vysoké šlechty.

V závěti velkého architekta nalezneme datum 5. prosince 1723. O dva dny později, 7. prosince 1723, teprve šestačtyřicetiletý Santini po delší nemoci umírá. Jako místo svého posledního odpočinku si sám vybral nikoliv okázalou stavbu, ale skromný kostel sv. Jana v Oboře v dnešní Šporkově ulici v Praze.

Nerušený odpočinek mu však osud nedopřál. Kostel byl v roce 1784 zrušen josefínskými dekrety a po dvou letech uzavřen. V roce 1791 se i s částí hřbitova dostal do soukromých rukou. Budova kostela byla přestavěna na obytný dům, z krypty udělán sklep, hřbitov byl přeměněn v zahrádku a jeho existenci dnes připomíná pouze kříž a pamětní deska na bývalé hřbitovní zdi. Osud Santiniho ostatků je neznámý. Ačkoliv po celé zemi dodnes stojí mnohé stavby, které Santini vyprojektoval a my je můžeme v jistém slova smyslu považovat za pomníky jeho života, ten jenom svůj pomník Santini nemá, není kam jít.

DÍLO

Činnost a výsledky práce Jana Blažeje Santiniho-Aichela jsou neustále středem zvětšujícího se zájmu. Vedle odborníků, historiků umění a architektury i široká veřejnost vyhledává jeho stavby. Upoutávají pozoruhodným charakterem vnějších tvarů i zvláštností využití vnitřních prostorů pro světelné vyjádření a akustiku. Prezentuje i mnohá odvážná technická řešení. Jeho originální propracované architektonické návrhy představují velké klášterní komplexy, chrámy, kostely, kaple, velké i malé palácové stavby. Jeho dílo pomáhá mnohým pochopit rozpor českého baroka, kdy údajná doba "temna" je vlastně dobou skutečného, hmatatelného rozkvětu českého stavitelství, řemesla a umění.

Jan Blažej Santini Aichel ve svých projektech předkládá prostřednictvím hlubokých znalosti matematiky, geometrie, numerologie a zanícenosti pro oživovanou katolickou věrouku, užitím židovské i křesťanské kabaly silné smyslové i duchovní naplnění prožitků. Za 23 let plodného projektantského působení navrhl téměř stovku sakrálních, palácových i hospodářských staveb. Pracoval pro četné významné i feudální hodnostáře. Prokázal vytříbený cit pro začlenění staveb do krajiny. Vytvářel a dotvářel prostory s vynikající akustikou a mimořádnou světelnou charakteristikou.

Zalistujeme-li v soupisech tvorby tohoto architekta, připomeňme si alespoň několik staveb, které se dochovaly do dnešních dnů:

Velmi známý je klášterní kostel Nanebevzetí P. Marie a sv. Jana Křtitele v Sedlci u Kutné Hory, kde Santini provedl zásadní přestavbu původně gotické katedrály (1703 - 1708). Dnes je tato monumentální stavba bohužel částečně obklopena několika průmyslovými budovami a pohledově nesmírně utrpěla výškovými změnami okolního terénu.

Klášterní kostel Nanebevzetí P. Marie v Kladrubech u Stříbra, zásadně přestavěný podle Santiniho návrhu v letech 1712 - 1726, je dodnes úchvatnou architekturou, která nepotřebuje komentář.

Prvotní Santiniho projekt poutního kostela Narození P. Marie ve Křtinách nebyl sice realizován v plném rozsahu (navíc v době započetí stavby byl již architekt mrtev), nicméně monumentální vzhled areálu, dobře ukrytého v údolí nedaleko Brna, návštěvníky okouzluje dosud.

Ze světských staveb jmenujme například novostavbu zámku Karlova koruna v Chlumci nad Cidlinou. Zámek položený na mírném návrší je dynamickou stavbou s centrálním založením, který přitahuje velkou pozornost. Základní dispozice je v tomto případě opět Santiniova, autorem detailů je F. M. Kaňka.

Stavbou, která popírá všechny zažité představy o církevní architektuře a dnes je již uznaným klenotem Světového kulturního dědictví lidstva, je areál kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáru nad Sázavou.

ODKAZY: